Máme bazén. Zase.

Od mala špatně snášim léto. Dost často jsem se topila, takže jsem většinu svýho života byla traumatizovaná z vody. Pak je tu to horko. Vosy. Chrousti. Lidi venku. Horko. S Deny příchodem do mého života se seznam věcí, které mě na létu děsí, rozrostl o další položku. Bazény.

Asi pět minut romantické jízdy od našeho domu máme koupaliště. Hezké, opečované koupaliště s poměrně minimem lidí. Mně to stačí. Nemusím ho čistit. Nemusím řešit rovnou plochu na pozemku. Žádný chlor. Nemusím řešit plnění vodou. Nerozpářou ho kočky. Nemusím kupovat filtraci. Prostě tam je a čeká na ten jeden den v týdnu, kdy nám Deny ADHD dovolí najít jednu půlhodinu na to se společně vykoupat.

Na mých osm důvodů, proč nemít bazén, má Deny každoročně jeden důvod, proč ho mít.

"Byl v akci."

A tak každý rok nervózně z okna vyhlížím blížící se léto a s ním další bazénovou shit show, kterou Deny odpaluje na naší malý, nerovný, pro bazén naprosto nevhodný zahradě.

Asi proto, že je Deny zdravotník, který pohmatem najde nádor, s milimetrovou přesností trefí žílu a přesně pozná, kolik mililitrů morfinu už je hodně morfinu, ji přepadne čas od času pocit, že všechno pozná "od oka".

Já myslim, že tohle Deny "oko" je pravděpodobně skleněný.

Kdo si pamatuje virálního Klause, možná chápe, že jsme se v pár věcech ponaučily. No a některý pořád děláme "od oka".

"Proboha, proč jsi koupila tak velkej bazén?"
"Byl v akci."
"Tak to jsem ráda, že neprodávali aquapark třeba."

"Neboj, neni tak velkej."
"Ukaž mi, jak myslíš, že je velkej."

"Asi tolik."

"Víš, co je průměr?"

"Asi tohle."

"To je poloměr."

"Aha. To je docela velký, viď?"

"Docela jo no. Jak chceš srovnat ten pozemek?"
"Krumpáčem."

"Aha."

"No a pak to vysypu pískem."

"Víš, kolik písku budeš potřebovat?"
"Asi čtyři pytle."

"Aha."

O tři dny, dva zlomený krumpáče, jednu půjčenou káru a dva dny v kamenolomu později vzniklo místo na bazén. Tady však nastává ta chvíle, kdy nás okolnosti nutí dělat hrozný věci. Abysme pod bazénem vytvořily vrstvu, která izoluje (nebo já nevim, jakou roli to má, ale všichni to dělaj, asi aby jim bylo teplo na chodidla) spočítala Deny "od oka," že ekonomicky nejvýhodnější bude dát pod bazén koberec a igelity. Jenže ten bazén má větší základnu, než má náš obývák, takže použít koberec byla možná nejvýhodnější varianta, ale stoprocentně ta nejkomplikovanější.

V našich končinách je u lesa taková léta opuštěná chata. Nikdo normální by tam nešel, protože její základy v podstatě polykají sami sebe. Jednoho dne v ní však přeci jen opět zahořel život. Toho večera navštívila tuto chatku drobná modrooká blondýna. Usoudila totiž, že kde je podlaha, tam je pravděpodobně i koberec. A kde nejsou lidi, tam bude přebytečný koberec. A měla pravdu. Starý srolovaný koberec se krčil kdesi, co asi dříve byla veranda. Deny je dítě sídliště. Odpusťte jí. Naložila zatuchlou roli na svá záda a jala se koberec přepravit k našemu bazénu. Uprostřed noci to muselo při Deny výšce vypadat, jakoby ten koberec běžel sám. To, co je pro nás průměrné Evropany plot, to je pro mrňavou Deny Železná opona. Ve snaze přes ní přehodit koberec na polní cestu směřující k našemu domu vypadala deny jako liliputí ségra Špotákový po flašce zelený. Splašená hořická trubička nakonec úspěšně zaparkovala na naší zahradě. Úctyhodný úlovek však nedokázal pokrýt celou plochu našeho decentního koupaliště, a tak se Deny vydala na další děsivé místo, které však dobře zná. Marketplace.

"Nabízím dětský koberec Frozen za odvoz."

Druhý den po práci jedu k cizímu domu, vybrat kobercové výpalné od cizích lidí.
"Tady je takový flíček, snad to nevadí. Jinak jsme ho pravidelně čistili, malá ho milovala." Hlasitě polknu a modlím se, ať mi nejde z očí vyčíst, že se chystám Elsu rozpárat kobercákem a pohřbít jí rozsekanou na kousky pod sedmi kubíky vody, následně jí překrýt deseti pytli na mrtvoly, protože sice nemam velkej igelit, ale mam manželku z onkologie. Elsa zažije devátý kruh pekla, aby se dvě infantilní homoušky mohly cachcat s nafukovacim jednorožcem.

"Díky, nashle."

Čtvrtý den začne Deny bazén plnit vodou. Z naší studny. To znamená nula pitné vody pro náš dům a nula tlaku ve sprše.

 
"To je v pohodě, to se nebude plnit dlouho," ujišťuje mě Esmeralda.

"Aha."

Po dvou dnech sucha máme v bazénu asi metr vody. Deny se může potápět, já si svlažim kotníky. Chybí už jen filtrace.

Marketplace. To pekelný místo. Zase.

Možná je to falešný obvinění. Možná je to mnou. A možná je to neustálym nakupováním věcí od podezřelých lidí za podezřele nízkou cenu. Ale filtrace nefunguje. Jistěže. Na jedné straně do ní vtéká voda, ale na straně druhé z ní zpět do bazénu žádná nevytéká. Veškerý obsah prostě nateče do filtrace a následně putuje směrem k lesu.

Mít na bazénu filtraci znamená, že máte dvě díry do bazénu v úrovni, kde je voda. To je poměrně logické a poměrně nepříjemné ve chvíli, kdy filtrace nefunguje a vy potřebujete ty díry zase nějak ucpat. No jo, jenže už tam nepasují ty původní špunty, protože kvůli týhle plastový nefunkční blbosti jsme ty díry musely trochu potrápit.
Po hodině intenzivního stříkání vody do obličeje se mi podaří jednu díru zacpat. Zbývá druhá. Nepasuje tam nic a voda se začne valit ven z bazénu pokaždé, když dam pryč ruku. Já mam vodu ráda, ale nechci stát celý léto v bazénu.

A tady přichází další neuvěřitelná schopnost Deny. Řešit problémy alkoholem. Přesně ve chvíli, kdy už mam na těle tolik varhánků, že bych tou dírou na filtraci snad i prolezla, jak jsem svrklá, přichází Deny se špuntem od sektu.

Přísaham, že ten špunt zajel do té díry s takovou elegancí a přesností, že to jednoho dojalo. Ten špunt do tý díry prostě pasoval jako motýle ke kytke.

Po týdnu máme bazén. Je větší než všechny předchozí bazény. Je ucpaný špuntem od vína. Ale je rovný. A vejde se do něj ten nafukovací jednorožec, kterého Deny koupila ještě dřív než měla bazén, protože "Byl v akci."